II. Poznání

18. září 2011 v 21:58 | Nelíí |  Vlkodlak
"Vstávej Caro… už je ráno." Slyšela jsem až skoro dětský hlas.
"Marry?"
"A kdo jinej?" promnula jsem si ručena spánky a pomalu se posadila… he? Já už nemám pouta? Prohlížela jsem si ruce a měla jsem na nich modřiny.
"Trošku si v noci vyváděla, když si pak přestala, tak jsem ti je sundala.
"Díky." Jenom mávla rukou.


"Tak honem jdeme." Vzala mě za ruku a vytáhla mě z postele. Otevřela dveře a my vyšli na chodbu, kde bylo velmi nepříjemné nemocniční světlo. Takže jsem přizavřela oči a nechala jsem táhnout od Marry. Byla vždy o krok předemnou. Její rudé vlasy jí sahaly asi po lopatky. A byla o deset centimetrů menší než já. Typovala bych jí na patnáct na šestnáct let.
Nakonec mě dotáhla do nějaký místnosti, kde byl něco jako sněm bláznů. Je tu k vidění spoustu individuí. Jeden chlap si hrál na Hitlera. Další si maloval obrázky pekla v dětském provedení… ale nejvíc, mě zaujala žena, která stála u okna, jenom tak stála a koukala se ven. Šla jsem pomalu k ní a nevím, jestli mě slyšela nebo cítila , ale okamžitě se na mě podívala a propalovala mě pohledem. Nevím proč. Nic jsem jí neudělala. Nikdy jsem jí předtím neviděla.
Pak jsem si všimla dlouhých bílých jizev po tváři, na ramenou a na rukách. Vypadá to, že jí napadlo nějaké zvíře. Kdyby neměla ty jizvy, řekla bych že je to nejkrásnější holka na světě. Měla tvář anděla, obdélníkový obličej, velké modré oči, plné rty a nos jak knoflíček. po zádech jí padaly světle hnědé vlasy. Měla na sobě jednoduché bílé šaty, které ji končili těsně nad koleny, byla na boso, ale neřekla bych že ji to vadilo.
Pak se začala koukat úplně jinak.. jakoby mě litovala. Ano lítost.. v jejích očích byla lítost.
"Jsi jiná než on…Ty je nezabiješ. Ty ne.." S těmi slovy se otočila zpátky k oknu a mlčky pozorovala přes mříže nebe.
"Caro! Pojď sem…" zase ke mně přiběhla Marry… no, přiznávám, že mě ta holka trochu děsí.
"Co chceš?" štěkla jsem po ní. Možná trošku přehnaně a vypadala trošku ublíženě, ale pak se hned dala do kupy.
"Já jen.. rozdávají se léky," řekla víc smutným hlasem než musela. O těchto lidech jsem četla.. Nemyslím blázny, i když já mám co říkat, když jsem tady. Ne myslím psychické upíry. Udělají pro vás něco pěkného a hned si myslí, že vy jste k nim uvázaní na celý život. Ale tohle se snad dá ještě přežít.
"Jo jasně.. promiň. Tak jdem?" Natáhla jsem k ní ruku a ona jí hned chňapla a šli jsme na výdej léků.
"Jo jasný… bude se ti líbit." Léky se mi budou líbit jo? Super.. ztratím pojem o světě nebo jak? No stály jsme ve frontě, jak malý parchanti. A čekali na léky.. krása.
"Alexi! Alexi! Marry začala nadskakovat jako děcko u vánočního stromečku. Nakonec se dostala na mě řada.. pochybně jsem se koukala na nabízený kelímek s prášky a nakonec jsem se koukla na toho, kdo mi jej podává.. byl to mladý kluk, černé vlasy, tak dvacet- dvaadvacet let, ale co mě osobně nejvíc zaujalo byly ty oči… stejné jako moje.
"Nová ovečka… Marry?" otočil hlavu k ní.. ten hlas… ten jako pod tím mostem.
"Jo, jo.. přivezli ji včera.. byla jak zvíře.." pokrčila rameny a dál si tam něco švitořila.
"Zvíře.. tomu bych i věřil… tak co ovečko máš i jméno?" zeptal se a nadzvedl jedno obočí.
"Já nejsem ovečka… já je přeci počítám, ne?"
"Vážně? Tak co si je někdy spočítat spolu?"
"Leda ve snu." Kopla jsem do sebe prášky a odporoučela jsem se. Natáhla jsem se do křesla a vzala knížku, která tam ležela a dělala jsem jak strašně jsem do ní zabraná a přitom jsem se pořád chtěla koukat na něj, něco na něm mě přitahovalo.. a ne jenom ta úžasná postava a ty oči.. ale i jeho pach.. pro mě byla uklidňující..byla to nějaká směsice dřeva.. jehličí.. prostě stromy, les..domov. Bože co byl můj fotr zač?
Za chvilku za mnou přišla Marry… něco svírala v rukou..
"To je od Alexe." Řekla a hodila to po mě. Kupodivu jsem to normálně chytla. Já takový nemehlo. Koukla jsem se na to.. byl to jen papírek.
"Tak ovečko, dneska si spočítáme pár oveček.. večer se pro tebe stavím." Jo.. s ním určitě… roztrhala jsem papírek a dávala jsem pozor na to, aby to viděl.. To bylo hodně důležitý aby to viděl.
Bohužel jeho reakce byla spíše jen posměšná… začaly mu cukat koutky. Debil.
Den ještě skoro ani nezačal a už mě někdo nasere. To snad ani není možný. No.. a jak se tráví den v blázinci.. sem tam někdo začne šílet, sem tam někdo provede nějakou blbost, nad kterou kroutíte hlavou, Marry si povídá se svojí druhou osobností a já? Já se na to všechno jenom koukala.. až do večera, kdy jsem byla ráda, že jsem si lehla do postele.. a měla jsem na sobě nějaký svoje oblečení. Černý tříčtrvťáky a černý tričko.. hmm super jde se spát. Když v tom na mě začne ťukat největší debil z blázince, a to teď vážně nemyslím žádného pacienta.
"Tak pojď, jdem počítat ty ovečky."
"Jdi do háje Alexi." Zavrčím na něj a on se jen usměje a vytáhne mě z postele na chodbu. "Co to pro boha děláš!! Někdo nás tu uvidí." Trošku jsem měla strach.. dostala se mi před oči z scéna z nějakého béčkovýho filmu jak blázen utíká a oni na něj míří pistolemi, kde jsou sedativa. No přiznejme barvu.. není to tak lákavé, že?
"Když víš jak na to, tak ne.. a ty přece víš, co se děje těm, kteří mě uvidí.. mám pravdu?" No jasně, jenom někomu rozpočete břicho a trošku si pak užíváte tu krev.. a.. a do háje.. právě mám chuť někoho zabít. Úplně jsem se zasekla na místě. "Co se zase děje?" otočil se na mě a čuměl jak debil.. na mim místě by měl být on.. to on zabil toho člověka.. to on si tu hraje na bůh ví co… to on to nemá v hlavě v pořádku. Ale já mám co říkat.. Taky nejsem příkladný občan. Začala jsem koukat do blba a rozumovat o tom, co jsem, a co je on zač.. a pak jsem neodolala, byl moc blízko mě.
Možná to vypadalo komicky, ale nedalo mi to a prostě jsem na něj skočila. Tím stylem, že jsem se mu nohama zahákla o boky a rukama o krk. Nedalo mu to, musel mě přimáčknout ke zdi. Nejdřív jsme jen ztěžka dýchali. Myslím, že ani jeden z nás nevěděl, co se děje.. i když u něj bych si tak jistá nebyla. Ale mě to nedalo. Nebyl v tom ani tak rozum, ani můj mozek nás nepotěšil návštěvou.
Pak ke mně natáhl krk a začal mě líbat. Připadalo mi jako bych tu chuť znala.. ale jen lehce.
Pak mi to nedalo a kousla jsem ho do rtu. Čímž mu začala téct krev z koutku úst. Trošku se ode mě hlavou oddálil. Oba jsme nasávali chuť toho druhého. Pak jsem mu jazykem začala přejíždět přes rty a slízla jsem mu pramínek krve z úst.
"Tak už víš, kdo jsem?" zeptal se a přitom těžce dýchal.
"Mám někde v paměti uloženou tvou vůni, tvou chuť, ale nepamatuju si tě." Jenom sklonil hlavu.
"Aha… tak na to půjdem jinak… pojď." Kývla jsem hlavou a slezla jsem z něj. Zašli jsme do jedná z ordinací, které byli v tuto dobu už prázdné. "vidíš dobře ve tmě pokud mám pravdu." Opět jsem kývla hlavou. "Tak sleduj…" rozeběhl se proti mně, jako normální člověk jsem se sklonila dolů a za mnou bylo tak akorát lůžko, takže aspoň dopadl do měkkého ne? Ale když jsem se otočila za ním nebyl tam už on. Ne to by byla přeci nuda. Místo něho tam seděl vlk. Aha.. tak už vím proč jsem tady.. mě vážně hrabe.
"Jasně… vzala jsem si moc těch jejich léků." Koukala jsem jak největší debil na světě.
"Nezdá se ti to." Uslyšela jsem Alexův hlas.
"Jasně mluví na mě vlk a jsem úplně v pořádku."
"Ty by si to zvládla taky… kdyby si chtěla." A teď mi to nikdo nevymluví, jsem blázen.
"Nech mě!" Dobře připouštím, začala jsem hysterčit.
"Caro… nech toho." Jak se ke mně přibližoval, tak se ve světle přeměňoval do lidské podoby. To že byl nahý.. to je teď úplně nepodstatné, že? I když.. dobře přivádí mě to na jiné myšlenky.. ale to, že se tu přeměnil na vlka je o něco víc šokující. To přiznejte samy.
Nakonec ke mně došel a objal mě.
"Budu tu vždycky pro tebe.. já ti to slíbil." Stála jsem tam vyklepaná jak malý štěně, před kterým stojí velký rotvajler a neví jestli drze začít štěkat nebo poraženecky sklopit hlavu dolů. Udělala jsem to druhý, vypadá, to že on o mě něco ví a že mě zná. Jak jsem o tom přemýšlela, tak on sklopil hlavu taky. Opřel si ji o moje rameno. "Proč mi to děláš, proč si na nic nevzpomínáš."
"Já tě, ale vážně neznám.. vyrůstala jsem s matkou… otce neznám… a neznám ani tebe." Trošku jsem zapomněla dýchat, protože mi zuby začal lehce přejíždět, po kůži na ramenou a na krku. Zavrčel, když jsem řekla posledních pár slov.
"Kdyby si mě neznala, tak se nechvěješ, když se tě dotýkám, potichu nesténáš, když ti zuby přejíždím po kůži. Znáš mě a dost dobře. Jsi moje životní družka. Ty si moje." Nemám ráda majetnický lidi. Nebo vlky, nebo ať je on cokoli.
"Nejsem ničí, aby bylo jasno," a odstrčila jsem ho od sebe.
"Ale jo.. jsi moje.. tvůj tatík mi tě slíbil, když jsi byla ještě malá. Je to neporušitelná smlouva. Vlčí smlouva." Byla jsem naštvaná, hodně naštvaná. Naježili se chloupky na zátylku a začala jsem vrčet, zorničky se mi zúžily a než jsem se nad tím nějak zamyslela, tak jsem po něm skočila. Samozřejmě jsem už nedopadla jako člověk, ale jako vlk. Kousla jsem ho do ramene, kde začal hned krvácet a dopadl na podlahu. Dostal mezi nás svou nohu a tím mě odkopl do rohu místnosti.
"Tak holčička si chce hrát… proč ne." Vyskočil dřív než jsem to stačila zaregistrovat a samozřejmě skočil po mě, začal mě drápat a kousat do krku. Začala jsem kňučet a divila jsem se, že tohle nikdo neslyší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 19. září 2011 v 16:45 | Reagovat

Krásnej kluk na scéně a ještě k tomu vlkodlak. Holka, která mu je zaslíbená... Jo, to vypadá moc dobře =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pár Pravdivých Věcí
Z Blogu:

1. Veverky vládnou světu.
2. Veverky jsou ovládány dlažebními kostkami.
3. Veverka s modrým, fialovým nebo zeleným světelným mečem je rytíř Jedi.
4. Veverka s červeným světelným mečem je Sith.
5. Veverka s modrým a červeným světelným mečem se nemůže rozhodnout, jestli bude Jedi nebo Sith.
6. Akvarijní rybičky nejsou k jídlu.
7. Křečci nejsou k jídlu.
8. Veverky nejsouk jídlu.
9. Člověk je kámoš, ne žrádlo.
10. Vesmír je nekonečný.
11. Draco Malfoy je lepší než Harry Potter.
12. Han Solo je hrdina.
13. George Lucas je génius.
14. Anakin Skywalker je nejlepší.
15. Darth Vader byl zlej, protože se našval, že mu Obi-Wan usekal končetiny, Sidious ho nechal zavřít do klaustrofobického oblečku a droidi odflákli práci na klaustrofobickém oblečku. Pořád se mu divíte, že udělal to, co udělal?

love