9. kapitola

28. srpna 2011 v 21:32 | Nelíí |  UD- Kapitoly
Takže tu šílená Lizz. Kdo mi řekne, CO SE DĚJE, dostane bonbón. :D








On se vrátil. Tři prostá slova, co znějí jakoby byla vystřižená z Harryho Pottera. Jenže nejsou. A popravdě řečeno, Voldemort by mi byl milejší. Rozhodně by nám totiž nechtěl sebrat Katarinu a prohnat kůl srdcem.

"To jako…?" Nebyla potřeba to doříkávat. Stejně jsme všichni věděli o koho jde. Dvacet let je v tahu a staří kostlivci ožívají, ať se nám to líbí nebo ne. I když tohohle… Měly jsme na něj shodit nějakej betonovém kvádr nebo tak něco, aby se ven jen tak nedostal. Jo, to by bylo príma. A ještě bysme měli sváču. Přece jenom taková pořádně stlačená krev a… Fajn. Nikoho to nezajímá, já vím.

"Jo."

"Ne."

"Co?" Otočila jsem se na Samuela. V tu chvíli jsem na něj tak nějak zapomněla. Ale úplně.

"Nic." Pokusila jsem se o cosi, co by se možná i dalo nazvat úsměvem, pro někoho, kdo mě nezná nesnesitelně dlouho jako tady Rose. "Jak se sem, sakra, dostal?!" To by mě fakt zajímalo. Jasně je z větší části upír, ale, do hajzlu, pořád jenom pitomej lovec!

"Co se stalo?"

"Nic." Odpověděli jsme obě s Rose poněkud ostřejším tónem než by bylo třeba.

"Promiň," otočila jsem se na něj. "Ale opravdu o nic nejde. O nic, co by ti mělo dělat starosti." A zároveň o něco, co nadělá kurevské starosti nám. Fakt bezva.

"Aha, takže já-"

"Rose? Byl to-?" přiřítí se k nám i Adrian a vleče sebou Katarinu. Aspoň někdo měl dost rozumu a napadlo ho se po tom dítěti podívat.

"Jo."

"Co se děje, tati? Pusť mě!" Tati… Holka, kdybys tak věděla, kdo je tvůj táta. Ne, její otec je Adrian. Nehledě na geny. Je Adrianova. Staral se o ní, vychoval jí a tak vůbec. Co pro ní udělal Chris? Využil její matku a teď nás zase straší. Jo, fakt skvělej tatínek. A už jsem zmiňovala, že předtím Rose málem vykuchal? Ne? Divné. Že bych zapomněla? To se mi ale vůbec nepodobá. "Proč se všichni tváříte jako byste viděli minimálně lovce?"

Nedá mi to, ale musím se smát. Dobře, možná je to trochu hysterické, ale co už. Po chvíli se Rose přidá ke mně. Zbylí tři na nás koukají jak na blázny. Ok, Adrian možná trochu starostlivě, ale co už.

"Viky?"

"Rose?"

A co takhle zkusit synchronní plavání, kluci? Šlo by vám to skvěle. Na moment jsem si to zkusila představit a dostala záchvat smíchu.

"Kolik toho vypila?" zeptal se Adrian s pohledem na mě. No tak! Já jsem byla hodná. Pro jednou. Nechci přece nikomu blít na boty nebo vyznávat lásku, ne?

"Skoro nic." Pokrčí rameny.

"Jsem…jsem v pohodě." Uklidním se. Přece jenom tohle je vysoce vážná situace. Tak proč to tak sakra nemůžu brát? Proč se místo toho musím chovat jako největší morbidní hovado pod sluncem a smát se tomu? Ok, stát pod sluncem asi bych se až tak nesmála, ale to je vedlejší.

"Takže kromě toho, že jsme nejspíš v… Chci říct, co chtěl? Ok, blbá otázka. Ale víš, jak to myslím, ne?" Během toho co chtěl jsem se snažil nepodívat Na Katarinu a povedlo se mi to. Zasloužím si krev. Hodně krve. Víte, co chtěl je poněkud pitomá otázka. Jasně, že jeho dceru. Zatraceně, proč chtějí vždycky záporáci jejich děti? Jsou to přece záporáci, mělo by jim být jedno, co je s jejich parchantama, ale evidentně není. Podívejte se třeba na takového Darth Vadera nebo Marduka. Luke nebo Neriah. Zatraceně, proč jim tak jde o ty děti? To je nějakej zákon, Věštba nebo… Nebo jsou všichni maskovaný Rumplcimprcampr. Ha a já znám jejich pravé jméno a nikoho jim dávat nemusíme.

"Tři měsíce. Darksill." A všeříkající pohled na Katarinu.

"Co je?! Co je to Darksill?"
"Dobrá otázka."

Ok, dva nezasvěcenci. Kde je vlastně Zachary?

"Darksill je město, kde jsme nějakou dobu žili. A události se vyvinuli tak, že se tam nejspíš budeme muset na nějakou dobu vrátit." Začala jsem opatrně. Jasně, že nemám v plánu se tam vracet. Zatraceně dvacet let ještě není tolik, aby byli moji bývalí spolužáci mrtví. A popravdě, některé z nich opravdu potkat netoužím. I když by to mohla být legrace. Sledovat výrazy některých z nich a ty kecy typu, že jsme se vůbec nezměnili, které by pro jednou nebyly myšleny jen jako zdvořilostní fráze, ale fakt. Jo, plastická chirurgie dělá divy. Jen si jí nesmíte dělat od Robertsů. Jen se zeptejte Marduka jak dopadl po jejich zásahu. *A nebo taky můžete stát upírem. Chcete nestárnout? Nechte se pokousat. Není nic jednoduššího. Možná bych si mohla nechat vyrobit nějakej billboard nebo tak něco a rozšířit naše řady. Jo a pak se nechat spálit od tetinky, která by moje řádění nemohla podporovat a tak bla bla bla. Prostě kdyby bylo upírů víc než lidí, z koho by jedli, chápete, ne? Nastal by tak trochu masakr a to nikdo nechce.

"Aha?"

"Stalo se tam pár… nehezkých věcí a není to zase tak dávno." Dodám a radši sklapnu. Ono totiž nazvat téměř vykuchání a uvaření pár lidí nehezkou věcí je možná trochu nadnesené, ale nemusíme je děsit, že? Navíc nechutné detaily nikoho nezajímají. Téměř. Ale co už.

"Stalo se něco?" Zachary dorazil a já už prostě neměla na to znova opakovat že nic.

"Ani se neptej." Odpověděla za mě Rose. Hádám, že tohle pro ní nebude až tak jednoduché. Přesto všechno, co jí ten sviňák udělal ho má pořád ráda. Jasně, nepřiznala by to, ale…

"Takže co teď?" To byl pro jednou Adrian. Víte, měla jsem za to, že upíři nemůžou zblednout. On to dokázal. Jistě mu není nijak milá představa vrátit se tam a začít celý ten kolotoč na novo. To ostatně nikomu z nás. Jenže co máme dělat? Musíme se toho kripla zbavit jednou pro vždy. Ne, že by to bylo tak snadné. Nemůžu za ním prostě dojít a poprosit ho, jestli by milostivě nechtěl spáchat asistovanou sebevraždu nebo smrtelnou nehodu. No, mohla bych to zkusit, ale hádám, že není zase až tak ochotný. Málokdo vidí rád, když jeho mozek vytéká na chodník. Ok, většinou to nevidí nikdo, ale on by to jistě dokázal.

"Ignorovat jako teď ho nemůžeme. Dle všeho se sem dostane. Víky došla bys za…?" pohled na tetinku. Jistě by měla vědět, že se jí sem dostali lovci. Nebude z toho nadšená, ale pořád lepší být otrávená než mrtvá. Tedy teoretiky. Kyanid není nic příjemného. Ale tak jsem to nemyslela. Ne že by na tom záleželo.

"Jasně," zamumlala jsem, omluvila se ostatním a vypadla.
"Vaše Veličenstvo? Mohla bych s vámi o něčem mluvit?" Je mi fuk, že má kolem sebe zrovna spoustu dalších šašků a zrovna nejspíš něco řeší. Kdyby to nebyl Chris mohlo nám to být osudné. Zatraceně, jsou tu všichni královští.

To by byl největší průser všech dob. Teda Chrisi, škoda že jsi nic nezkusil. Mohl jsi být v Guinessově knize rekordů. I v té lidské, lovčí, i upíří. A tomu se říká zásah. Trojitém. No neberte to, že?

"Děje se něco, Victorie?" Nejspíš jsem vypadala dost děsivě, protože odehnala ty upíry a nechala mě mluvit.

"Mám vážný důvod obávat se, že zabezpečení zdejšího zámku není dostatečné."

"Ale dítě…" zasmála se a pak jí to zase přešlo. Jo, dobře. Můj pohled asi nebyl nejvhodnější, ale co už. "Proč si to myslíš?"

"Byl tu jeden… lovec. Máme se s ním nějaké nevyřízené osobní záležitosti a on nám je přišel připomenout." Nezpůsobil poprask, ale byl tu. Zatraceně ta svině se vůbec neměla dostat dovnitř.

"Victorie, nechceš mi doufám tvrdit, že tu byl lovec a nechal si uniknout možnost vyvraždit všechny královské jen pro nějaké osobní nedorozumění? Neměla bys tolik pít, dítě. Nejspíš se ti jen něco zdálo."

"Nezdálo se mi to! A nejsem dítě!" Ne to, které on chce. "Zatraceně, nemůžu říct o co jde, protože to není tak docela moje věc a vlastně… Jenom jsme s Rose mysleli, že bys chtěla vědět, že se ti sem dostal lovec." Otočila jsem se a odešla. Na tohle nemám nervy. Dobře, trochu jsem pila. A kdo tady ne? Ale zatraceně fakt to nebylo tolik, abych si tohle vysnila. A nelžu. Sama dobře ví, že mi to nejde. Tak proč mi to, kruci, nevěří? Dobře, je fakt, že tohle říct někdo mě,a si bych měla podobnej výraz a přístup ale…

"Nevím jak vy, vážení, ale já odcházím." Zamumlala jsem ke skupince s Rose, Adrianem, dětmi a Samem, co tam ještě pořád postávali. Dalo by se říct, že moje nálad právě odpovídala leda tak tomu jít si lehnout a spát, i když vím, že bych neusnula. "Navíc ráno moudřejší večera." Dodám ještě a vyrazím pryč a ne do postele. Jen tak bezcílně bloumat po hradě. A kde neskončím? Můžete hádat. Není moc míst, kam bych tady zabloudila ráda, ale knihovna k nim rozhodně patří. Takže zapluju hodně, opravdu hodně dozadu mezi regály, vytáhnu bezmyšlenkovitě jednu knížku a předstírám, že čtu. Místo toho si spíš v hlavě rekapituluju, co se stalo a jak by se dalo zabránit tomu, aby se něco takového dělo znovu. Jak udržet Katarinu od Chrise?

Ostatně, to, že jsem nečetla vypovídá i název. Pardon, ale tuším, že tuhle knížku jsem četla jen z donucení a extrémní nudy, když jsem byla něco jako nemocná. Chci říct, ne neměla jsem chřípku ani angínu. Jen prostě… Ok, napila jsme se blbé krve. Hodně blbé krve a dle toho mi taky bylo. Jasně, bylo to už hodně dávno, ale od té doby si dávám pozor na to, co piju. Myslím, že v té době jsem někdy přišla i k Samuelovi. Jo, pokud si pamatuju jeho první slova nebyla zrovna… uctivá. Na tehdejší dobu. Sice je to dávno, ale… Jo, byla to legrace. Myslím, že rodiče byli naším slovníkem zděšení. Není nad to někoho urazit hned při prvním pohledu.

Dopředstírala jsem do poloviny knížky, když se přede mnou ozval známej hlas. Sakra, jak mě tady ten parchant našel? No tak, Samueli, jsi milej a vůbec ale jak jsi mě kruci našel? To na sobě mám GPSku nebo nade mnou bliká velká neonová šipka?

"Viky?" Ne, neslyším tě. Čtení může způsobit dočasnou hluchotu. Sice ne zrovna čtení tohohle, ale proč ne. "No, tak… Nedělej, že mě neslyšíš. Tohle jsi četla jen jednou a tvůj výraz u toho… Navíc máš to opačně."

"Houby. Mám novej bojovej úkol. Přečíst celou knihovnu odzadu a začít tímhle hnusem, protože by mě to pak mohlo příliš znechutit. A vůbec to už mě hledají nebo co?"

"Ne, ale vypadali jste všichni dost divně a…"

"Jsem dost stará. Postarám se o sebe sama. Neměj péči." Ok, možná jsem nebyla zrovna nejmilejší, ale… Ale když vás někdo vyruší z mých úvah, nemáte náladu být milí, příjemní a už vůbec ne na společnost.

"Co se děje?" sedl si vedle.

"Nic. Tři blbý písmena. Co na nich nechápeš?"

"Zatraceně, jsi příjemná jako před… Kolik je to vlastně let?"

"Spousta, to mi věř. A pokud tu budeme spolu ještě chvíli budu mnohem příjemnější, protože s průběhem věků jsem se naučila nové výrazivo. A ani to by se rodičům nelíbilo." Kdyby žili. Dobře Viky, jen tak dál. A už drž hubu, ano?

"Na to jsem zvyklí. Navíc, byl jsem první kdo s urážením začal, ne? Takže…"

"Byl jsi malej a já vypadala…přesně tak jak jsi řekl. A přišla si ještě o něco hůř."

"To byl taky nápad. Pít z mrtvého."

"Ale já nevěděla, že byl mrtvý! Na druhou stranu je fakt, že jsem možná chtěla vědět, co to s jedním udělá, když to zkusí…"

"Jsi šílená!"

"A kdo ne?"

"Hm… Já?"

"Dovol, abych se zasmála. Na celém světě znám spoustu šílenců a můžu tě, Samueli, ujistit, že ty k nim patříš jako plnoprávný člen." Musela jsem se zasmát.

"Jo, tohle je lepší, když se netváříš jak před vlastním pohřbem."

"Náhodou, před těma se tvářím vždycky vesele. Je to legrace předstírat že umíráš, nechat se zahrabat a pak děsit lidi."

"Bože! A pak, že já jsem šílený."

"Byla jsem malá. A… Víš, to jméno je vlastně jen maskování."

"Všiml jsem si."

"No co? Navíc mi netvrď, že ty jsi nikdy nic takového nezkoušel. Halloweenské pochody, divadelní představení, zombie,…" Jeho pohled mluvil za vše. "Takže ne. Ani nevíš o kolik srandy ses připravil." Být jinej den, jiná situace, jiný všechno. Možná bych mu i ochotně navrhla, jestli něco takového nechce zkusit a mohli bychom vyděsit pár obyvatel. Víte v Rumunsko a konkrétně tady to jde až moc dobře. Lidé na naší existenci tak docela nezapomněli, takže když se proletíte po vesnici z hubou od krve a vypadáte u toho jako čarodějnice. Ty jejich výrazy jsou k nezaplacení.

"A mě říkali, že jsem jako dítě nesnesitelný." Kroutil nevěřícně hlavou.

"Tos taky byl. Kdybych ten první týden mohla vstát věř mi ,že by tě nepotkalo nic hezkého."

"Dobré vědět. V tom případě jsem rád, že ses trochu umrtvila."

"Blbečku," ucedila jsem, ale už to nemyslela nijak zle a on to věděl. Hm, asi bych si ho měla držet poblíž sebe jako konstantní zvyšovač nálady, že?

"To od tebe nebylo vůbec milé."

"Já měla za to, že s tím se už ani nepočítá, ne? Já a milá… Máš to ale nápady."

"Taky pravda. Ale míváš i světlé chvilky."

"Jistě, když se snažím a chce se mi…"

Vracela jsem se do pokoje vysmátá, spokojená a možná i šťastná. Nehledě na to, jak to v téhle situaci mohlo být blbé, ale co mám sakra dělat? Ten upír má na mě prostě dobrý vliv. A já na něj taky. Ne, že by nám to některému vadilo. Vlastně bych řekla, že jsem ráda, že jsem ho po takové době potkala.

Nějak jsem se vysoukala z toho šíleného čehosi čemu říkají šaty, umyla se, natáhla pyžamu a zapadla do postele.



Další den ráno vypadal skvěle. Posadila jsem se na posteli, vzpomněla si na včerejšek a zase zahučela do peřin. Chris je zpět. Bezva. Fakt bezva.

Hodila jsem přes sebe první župan, co mi přišel pod ruku a ani se nenamáhala s hřebenem a rovnou zamířila k Rose.

Už nespala, naštěstí. A Adrian tam taky nebyl. Dobře. Nerada bych je vyrušila od něčeho… Hm, od něčeho.

"Ahoj… Promiň,l že s tím zase začínám, ale… Co říkal?" potřebovala jsem si vyslechnout všechno, aby to tak nějak zapadlo.

Vypověděla mi to a… jsme prostě v hajzlu, dalo by se říct. Tři měsíce a pak hurá zpátky.

"Co říkala královna?"

Předložila jsem poněkud… upravenější verzi mého včerejšího představení.

"To ani jedno nezní zrovna dobře, co?" zazubila se na mě.

"Ne, ale co už. Necháme můžeme si to nechat patentovat." Ušklíbla jsem se. "Myslím, že jsme beztak byli první a budeme i poslední, co vždycky vyžerou všechny možné průsery z okolí… a zvyknou si na to." Většinou.

"Jo. Kde je nejbližší patenční úřad?"

"Nemám tušení. Ale tetinka by měla stačit ne?"

"Teoreticky jo."

Dovnitř vpadl Brian a vypadal, pořád stejně pitomě. Ale co chce sakra tady

"Co se děje?!"** vyjekla jsem jak jsem se ho debila jednoho lekla.

"Cože?!" koukal na mě jak na největšího magora pod sluncem a já si vzpomněla, že se s ním vlastně nebavím. Takže jsem se naprostost posadila zády k němu.

"Co se děje?" ptal se teď on. A já samozřejmě nic neslyšela. Jak povznášející pocit.

"Potkal jsem Adriana a říkal, něco… že máte problémy a ať mu dám pokoj. Navíc i královna vypadá znepokojeně. Takže co se děje?"

"Nic."

"To se neděje. Co se děje?"

"Jdi do hajzlu, Briane. Nic ti do toho není." Mele sračky a ještě snad doufá, že mu odpovím? Pardon, ale jsem ještě poříd smrtelně uražená a vůbec.

"Netvrdil bych, mo-"

"Dořekni to a já tě ujišťuju, že to budou tvá poslední slova." Zasyčela jsme na něj. Je mi docela jasné, co chce říct. Znám ho dost dlouho a docela určitě na něj nemám náladu.

"Ale, snad se-"

"Briane, drž hubu!" štěkla na něj Rose. Evidentně taky nemá nejlepší náladu.

"Ale-"

"Víš co?" Došla jsem k němu a vystrčila ho poněkud nevybíravě ze dveří. "Vypadni." A zavřela jsem. "Konečně klid. Debil jeden."

"Což mi připomíná, včera vám-"

"Rose?"

"No co? Jen říkám fakt!"
"Rose."

"Dobře, dobře. Se hned nečil. Myslíš, že měl někdo kameru?"

"Rose!" To snad nemyslí vážně.

"Děje se něco? Proč ječíš jak na lesy, této?" vpadla dovnitř Katarina. Bezva. Fakt super. Ale co už.

"Baví mě to. Je to fajn, jak na odreagování. No, nevím jak vy, ale já si jdu najít snídani. Zatím." A radši jsem vypadla. Mé nervy snesou dost, ale… Tohle celé se mi snad jen zdá. Nebo ne?



*Ano, narážím na to, že Shaun usekl Mardukovi půlku obličeje a já ho potom poslal do Mezisvětí, kde se z něj stalo, to jednooký prase, co je z něj teď.

** SČ FB, pochopí málo kdo. Proto: CO SE DĚJEEEE?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AvisMunoz AvisMunoz | E-mail | Web | 15. září 2011 v 15:35 | Reagovat

Every one acknowledges that modern life is not cheap, nevertheless some people require money for different stuff and not every one gets big sums money. Therefore to receive quick <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> or college loan would be a correct solution.

2 loans loans | E-mail | Web | 15. října 2011 v 22:41 | Reagovat

I guess that to get the home loans from banks you ought to have a great motivation. Nevertheless, once I have received a short term loan, because I wanted to buy a bike.

3 Dorothysow Dorothysow | E-mail | 17. července 2017 v 22:22 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captchas breaking of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170717

4 ArleneMub ArleneMub | E-mail | 22. července 2017 v 20:13 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? There are a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170721

5 Dol33larSn Dol33larSn | E-mail | 12. srpna 2017 v 23:21 | Reagovat

<b>Добро пожаловать на наш сайт</b>
<b>V.I.P. Услуги
OpenVPN
DoubleVPN Service
Proxy/Socks Service</b>
<a href=http://0.00000007.ru/2#uxSPKHpN6s>
<img>http://0.00000007.ru/3#m5AK8htW4e</img>
</a>
------------------------
Стабильно огромное количество socks и proxy серверов online
в данный момент: 33557 IP в 198 государствах
<b>Очень высокая анонимность - мы гарантируем, что наши прокси сервера на все сто процентов анонимны</b>
(тоесть не ведут логов и не модифицируют http заголовки)</b>

Шифрация траффика до сокс сервера, собственные технологии туннелирования траффика!
Сверхнадёжная защита IP и всех соединений без использования VPN
Возможность защищённого соединения с сокс серверами включена на всех тарифах! Спрятать или изменить ваш IP можно 2-мя кликами мышки.

<b>Совместимо с Windows 2k/2k3/XP/Vista/Seven/Win8
Совместимо с MacOS, Linux, BSD (100% работоспособность через WINE)
Совместимо с любыми виртуальными машинами</b>

Безусловно САМЫЕ низкие цены на безлимитный доступ при самом высоком качестве
Наше правило - больше покупаешь - меньше платишь
Возможность выбора наиболее подходящего анонимного прокси сервера - фильтрация по маске
-IP Hostname Language Uptime Country City Region-
Неизрасходованные прокси не сгорают при истечении времени действия аккуанта.
ICQ бот на всех тарифных планах!
<b>Профессиональная техподдержка</b>
Автоматическая оплата средствами популярных платёжных систем WebMoney , PerfectMoney и BITCOIN
Полностью Анонимный VPN Сервис
Доступ по защищённому https протоколу
<b>Всё что надо для получения доступа это зарегистрироваться и произвести оплату!</b>

<a href=http://0.00000007.ru/2#A7542KK8xW>Vip proxy</a>
__________
прокси адрес
+как обойти блокировку вк +и ок
порт openvpn
обход блокировки вк +на пк

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pár Pravdivých Věcí
Z Blogu:

1. Veverky vládnou světu.
2. Veverky jsou ovládány dlažebními kostkami.
3. Veverka s modrým, fialovým nebo zeleným světelným mečem je rytíř Jedi.
4. Veverka s červeným světelným mečem je Sith.
5. Veverka s modrým a červeným světelným mečem se nemůže rozhodnout, jestli bude Jedi nebo Sith.
6. Akvarijní rybičky nejsou k jídlu.
7. Křečci nejsou k jídlu.
8. Veverky nejsouk jídlu.
9. Člověk je kámoš, ne žrádlo.
10. Vesmír je nekonečný.
11. Draco Malfoy je lepší než Harry Potter.
12. Han Solo je hrdina.
13. George Lucas je génius.
14. Anakin Skywalker je nejlepší.
15. Darth Vader byl zlej, protože se našval, že mu Obi-Wan usekal končetiny, Sidious ho nechal zavřít do klaustrofobického oblečku a droidi odflákli práci na klaustrofobickém oblečku. Pořád se mu divíte, že udělal to, co udělal?

love